Autoimunitní onemocnění (AO) je destrukce vlastních tkání, kde se imunitní systém z určitých důvodů „zahltí“ a myslí si, že zdravé tkáně těla jsou „útočníci“ a je potřeba je napadat. U AO hrají důležitou roli všechny složky imunitního systému a zdůrazním zde především T lymfocyty a jejich diferenciace do čtyř hlavních typů viz obrázek č. 1 níže. Do nedávna se hovořilo pouze o Th1/TH2 nerovnováze. V poslední dekádě však byly objeveny další subtypy T lymfocytů, které zasahují do imunopatologických reakcí a do patogeneze autoimunitních a alergických onemocnění (Th17 a T regulační lymfocyty).
AO začínají být velmi rozšířené, dokonce rozšířenější než onkologická onemocnění s tím, že spousta jedinců ani neví, že autoimunitou trpí. V dnešní době je oficiálně pojmenováno již přes 80 autoimunitních onemocnění.
Každoročně, když se oteplí a sluneční paprsky dostanou sílu, tak jsme z médií vždy informováni o tom, jak je důležité používat ochranné opalovací krémy s vyššími ochrannými faktory, které nás budou chránit před UV zářením. Vždy máme z této mediální „masáže“ pocit, že pokud si nekoupíme okamžitě krém s UV faktorem minimálně 50, tak musíme zaručeně dostat rakovinu kůže, před kterou nás samozřejmě musí opalovací krém ochránit. Ale je to opravdu tak? A co vlastně opalovací krémy obsahují? Je všechno tak, jak nám to servírují média ze zpráv a reklam?
Lidská kůže je vrstva několika druhů buněk, která tvoří ucelený zevní povrch lidského těla. U dospělého člověka činí povrch kůže asi 1,6 – 1,8 m². Samotná kůže váží asi 3 kg a spolu s tukovou tkání přibližně 20 kg. Jedná se tedy o největší a zároveň nejtěžší orgán lidského těla. V závislosti na lokalizaci a výživě člověka je tloušťka kůže 0,5 – 4 mm. Na místech, kde je kůže vystavena menšímu tlaku a námaze, je tenčí, například na očních víčkách, a tam, kde je opotřebení větší, jako jsou chodidla, je nejtlustší.
Jelikož jsem lékař, je mojí prací zjistit, jaká nejlepší cesta vede ke zdraví mých pacientů. Dnes víme, že jídlo je droga, možná nejmocnější droga na planetě, která má sílu vyvolat nebo vyléčit většinu nemocí. Jestliže jídlo je víc než jen souhrn kalorií a jestliže je to informace, která řídí každou část našeho těla, pak já jako lékař vím, co mám lidem radit, aby předcházeli chronickým onemocněním, léčili je nebo je dokonce zcela zvrátili.
Vzhledem k tomu, že náklady na chronická onemocnění vyvolaná tím, co jíme, přijdou naši globální ekonomiku na 47 bilionů dolarů v průběhu dalších 20 let, základní otázka naší doby zní:
Co bychom měli jíst, abychom se cítili dobře, zhubli, uzdravili se a zůstali zdraví?
Na jedné straně je Lebron James (profesionální americký basketbalista), který se stravuje paleo, nebo světová tenisová jednička, která vynechala ze své stravy lepek a mléčné výrobky a během jednoho roku proměnila své prohry ve výhry ve všech zápasech. Na druhé straně je Rich Roll, který zdolal během sedmi dní pět maratonů Iron Man jakožto vegan.
V dnešní hektické době plné mikro a makro stresorů, kdy se většina z nás potýká s problémem určitého zánětu probíhajícícho v těle (ať už ve střevech, v dutinách, v rámci autoimunitního onemocnění či jiného zánětu), je vhodné dodávat tělu protizánětlivé omega 3 nenasycené mastné kyseliny (NMK) a pro-zánětlivé omega 6 NMK naopak redukovat.
U konvenčně se stravujících osob je většinou nepoměr (20:2) mezi těmito dvěma kyselinami způsoben nadměrným příjmem potravin obsahujících omega 6 NMK (konvenční živočišné produkty, rostlinné oleje a tuky), a tak se snadným řešením zdá snížit příjem těchto omega 6 kyselin.
Avšak i tak, většina z nás, ať už se stravujeme jakkoliv, potřebuje kvalitní omega 3 NMK. Ty můžeme získat jak z živočišných, tak z rostlinných zdrojů. Ve většině případů se omega 3 konzumují kvůli EPA a DHA, ty ale z rostlinného zdroje nedostanete, krom například mořského fytoplanktonu či určitých mořských řas. Tam je ale může být problém s intoxikací těžkých kovů. DHA a EPA jsou nesmírně důležité nejen pro nervovou soustavu, převážně u dětí, ale také se doporučují již u vzniklých neurodegenerativních onemocněních jako je Alzheimeer, autismus apod.
Problematika těžkých kovů je velmi rozsáhlá, stejně jako u jiných kontaminantů a věnují se ji tisíce vědeckých prací po celém světě a po několik desítek let. Úvodem je třeba zmínit, že kovy jsou (na rozdíl třeba od perzistentních organických polutantů – DDT, PCB, Dioxiny apod…) od pradávna přirozenou složkou životního prostředí, kam se dostávaly třeba při vulkanické činnosti nebo erozí hornin. Nicméně až člověk a Průmyslová revoluce a následný technologický vývoj přinesl světu nárůst hodnot těchto prvků v životním prostředí. Nyní je podstatná většina těchto látek uvolňována do životního prostředí právě díky antropogenním činnostem.
Kovy se dokáží kumulovat v nebiotickém i biotickém systému, od toho se pak odvíjí jejich toxicita. Toxičtější jsou právě organické sloučeniny s kovy, které mají vyšší kumulativní schopnosti, vyšší mobilitu a toxicitu.