Blog

Tak často omílané téma jako mikroflóra, mikrobiom, střevní prostředí… je v tom nějaký rozdíl a jak se v tom všem vyznat??

Nejprve si tedy definujme určité pojmy, než se pustíme do širšího vysvětlování

Mikroorganismus: Je mikroskopický živý organismus, který může být jednobuněčný nebo vícebuněčný.

Mikroflóra: Je společenství  symbiotických ale i patogenních mikroorganismů, které doslova sdílejí tělní prostor.2

Mikrobiom: Je velmi podobný mikroflóře a někteří tyto termíny zaměňují. Jde však o společný genom mikroorganismů, ne o mikroorganismy samotné.3

Na mikrobiom lze nahlížet jako na další orgán, který zahrnuje mezi 1 a 3 % celkové tělesné hmoty.4 Mikrobiom se primárně nachází ve střevě, ale vědci dokázali, že jeho existence je mnohem širší, než by si mnozí mysleli. Lidské tělo má měřitelnou mikroflóru prakticky po celém povrchu a v každém otvoru.5

Člověk je v zásadě chodící ekosystém nesoucí si svůj mikrobiom neustále s sebou. Ten je mnohem složitější než náš vlastní genom. Toto obrovské společenství v těle člověka má se svým „hostitelem“ velmi zajímavý vztah ? Je-li toto společenství zdravé a v rovnováze, poskytuje celému tělu skvělou podporu a jeho dopad je, narozdíl od všeobecného mínění, mnohem širší než jen zdravé trávení. Naopak v případě nerovnováhy může mít celý systém na tělo velmi negativní vliv.

Význam vyváženého mikrobiomu

Mikrobiom si můžete představit jako pavučinu, která se rozprostírá po celém lidském těle a zahrnuje veškeré jeho stránky – to odpovídá nadvládě, kterou mikrobiom nad lidským tělem má. Pokud byste přetrhli jedno z vláken pavučiny, nic by se nestalo, ale pokud byste pokračovali a postupně zpřetrhávali další a další vlákna, rovnováha by zmizela a celý systém by se nakonec zhroutil.

Rovnováha je pro mikrobiom stejně důležitá, tak jako funkční pavučina pro pavouka. Když se rovnováha a symbiotický charakter jednotlivých mikroorganismů začnou naklánět na jednu či druhou stranu, „hostitel“ mikrobiomu se spolu s mikroorganismy mění a tělo pak může čelit problému, jak si udržet svou rovnováhu. Po celou dobu však „hostitel“ nemusí nutně rozumět tomu, proč některé složky jeho zdraví vyžadují více pozornosti.

Co říká výzkum?

Vědci zjistili, že člověk jakožto součást symbiotického vztahu se svým mikrobiomem, má za úkol zajistit mikrobiomu „domov“ a nezbytné živiny tak, aby mohla mikroflóra přežívat. Na oplátku mu mikroorganismy poskytují vedlejší produkty, které zajišťují zdravé fungování mnoha procesů v těle. Pokud není tento vztah respektován a rovnováha se vytrácí, nastává problém. Ztráta rovnováhy umožňuje například patogenním bakteriím vstoupit do “hry”, zapustit kořeny a přinést s sebou řadu zdravotních obtíží.

Vědci zjistili, že správně fungující mikrobiom přináší zdravotní mnohé zdravotní výhody. Tyto výhody mohou mít široký záběr, ale ve své podstatě podporují především zdravý imunitní systém a energetickou rovnováhu.  Přestože jsou neustále zjišťována nová fakta, je nanejvýš jasné, že náš imunitní systém je navržen tak, aby pomáhal chránit hostitele před napadením patogeních mikroorganismů. Nedávný výzkum týkající se vzájemných vztahů mezi hostitelem a mikroorganismy ukázal, že mikroflóra je pravděpodobně primárním faktorem imunitního vývoje a imunitní systém zase ovlivňuje složení mikroflóry.6

Vedle vlivu na zdravý imunitní systém vědci zjistili, že například obezita je více než jen množství kalorií, které člověk přijme. Ukázalo se, že obézní lidé a štíhlí lidé mají v zásadě odlišný balanc určitých mikroorganismů v rámci své mikroflóry. Dále se zjistilo, že u štíhlých jedinců lze pozorovat větší množství bakterií Bacteroidetes a menší množství bakterií Firmicutes. 7

Ještě novější výzkum mikrobiomu se týkal nálady a duševního zdraví. Výsledky jsou úžasné. Studie ukázaly, že existuje osa mezi mikroflórou, střevem a mozkem, což ukazuje na fakt, že udržování zdravě vyrovnaného mikrobiomu je základním komponentem zdravé nálady a duševního zdraví. 8

Jaká je budoucnost mikrobiomu?

Naše chápání mikrobiomu je stále velmi základní a bude velmi zajímavé sledovat, kam se bude výzkum v příštích letech ubírat. Mnoho evolučních biologů začíná věřit, že genom jedince a obsah jeho mikroflóry jsou stejně důležité jako jeho geny.

Jedna věc je však jasná – rozhodně podporujte všemi možnými způsoby zdravou mikroflóru, jelikož v dnešní době se může lehce stát, že funkce mikrobiomu bude upadat z různých důvodů, ať už se jedná o čím dál tím více znečištěné prostředí, přehnané hygienické návyky, potraviny, které konzumujeme, stres, apod.

O tom, jakým způsobem podpořit mikrobiom, si řekneme zase příště. 

Reference:

  1.        Madigan M, Martinko J (editors) (2006). Brock Biology of Microorganisms (13th ed.). Pearson Education. p. 1096.
  2.        The NIH Human Microbiome Project. Genome Res 19 (12): 2317–2323. 2009. Available at: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2792171/ Accessed January 31, 2016
  3.        Backhed, F; Ley, R.E.; Sonnenburg, J.L.; Peterson, D.A.; Gordon, J.I. (2005).Host-Bacterial Mutualism in the Human Intestine. Science 307: 1915–1920. Available at: http://science.sciencemag.org/content/307/5717/1915 Accessed January 31, 2016
  4.        MacDougall, Raymond (2012). NIH Human Microbiome Project defines normal bacterial makeup of the body. NIH Available at: http://www.nih.gov/news-events/news-releases/nih-human-microbiome-project-defines-normal-bacterial-makeup-body Accessed January 31, 2016
  5.        Cho, I., & Blaser, M. J. (2012). The human microbiome: at the interface of health and disease. Nature Reviews. Genetics, 13(4), 260–70
  6.        Martin, R., Nauta, a J., Ben Amor, K., Knippels, L. M. J., Knol, J., & Garssen, J. (2010). Early life: gut microbiota and immune development in infancy. Beneficial Microbes, 1(4), 367–82.
  7.        DiBaise, J. K., Zhang, H., Crowell, M. D., Krajmalnik-Brown, R., Decker, G. A., & Rittmann, B. E. (2008). Gut Microbiota and Its Possible Relationship With Obesity. Mayo Clinic Proceedings, 83(4), 460–469.
  8.        Cryan, J. F., & Dinan, T. G. (2012). Mind-altering microorganisms: the impact of the gut microbiota on brain and behaviour. Nature Reviews. Neuroscience, 13(10), 701–12.

Foto: zdravotnickydenik.cz