Jsme vůbec lidé? Živočišné druhy v přírodě se mimojiné determinují dle pro ně typického druhově specifického DNA. Stejně tak člověk. Ale co když vám řeknu, že pokud bychom podrobili vaše tělo analýze DNA, zjistili bychom, že 99% by nebylo lidské!
Tak kdo vlastně jsme?
Ano, celková porce lidského DNA ve vašem těle je pouze 1%. 99% je původu mikrobiálního. Jste v šoku? Nedovedete si to představit? To není vše. Náš organismus obsahuje trilióny buněk, ale jen 10% z nich jsou lidské. Znovu těžko představitelné, že 90% vašich buněk tvoří buňky mikrobiální.
Zapomenutý orgán.
Co jsou zač tyto mikroskopické organismy a kde se nacházejí. Žijí s námi od počátku naší evoluce, vyvíjí se tělo na tělo s námi a naprostá většina se nachází v našem trávicím traktu, od úst až po konečník. Jsou ale také na všech sliznicích – dýchacích cest, močových cest, jsou na kůži, v gynekologické oblasti, celkem tvoří masu až o 2kg
Neznámí společníci.
Po celém světě se vědci snaží o jejich detailní identifikaci (Human Microbiome Project) a přesto jich 99% stále neznáme. Jedno už dnes ale víme, tento doslova zapomentý orgán je extrémně důležitý pro fungování celého organismu. V prvé řadě reguluje imunitní systém, jeden z nejdůležitějších obranných systémů, reguluje ale také hormonální systém, zaručuje vstřebávání všech důležitých výživných látek a dokonce se zjistilo, že ovlivňuje naši náladu a chování a pomáhá tvořit až 95% tzv. Neurotransmiterů – přenašeců informací v nervovém systému.
Občanská válka.
Pokud v těle existuje takovéto společenství s obrovským vlivem na fungování organismu, nemá to náhodou co dočinění se současnou epidemií chronických civilizačních nemocí, obezity, autismu, dokonce onkologie? Buďte si jistí, že ano! Vyhlásili jsme jim totiž v minulém století válku. V době kdy nás kosili infekce, hlavně z důvodu špatných hygienických podmínek, došlo k objevu antibiotik a vývoji vakcín. Skvělý počin, který zachránil nespočet životů. Tak proč se to v 21.století obrací proti nám? Protože se změnila doba, antibiotika se extrémně nadužívavají, očkovacích látek přibívá a strava je plná herbicidů, fungicidů, pesticidů a také antibiotik.
Spolubojovníci umírají a odcházejí.
Co je tohoto trendu skoro 90 let po objevení penicilínu výsledek? Extrémní snížení pestrosti druhů mikroorganismů v nás! Vznik rezistentních kmenů vůči prakticky všem druhům antibiotik. Tato nízká pestrost, neboli diverzita se dnes považuje jako jeden z hlavních faktorů vzniku epidemie civilizačních nemocí. Důvodem je právě narušení citlivé rovnováhy mezi tímto společenstvím, imunitním a nervovým systém s následnou poruchou regulace dalších důležitých systémů, včetně hormonálního. Takže není náhoda, že ordinace jsou plné lidí s cukrovkou, metabolickým syndromem, psychickými poruchami, onemocněními srdce a cév. Navíc bohužel přibívá nemocí dětí, včetně autismu a obezity.
Je už pozdě?
Není. Ale musíme udělat všechno proto, aby nás naši malý přátelé vzali na milost. Lze toho docílit především změnou ve způsobu stravování a antistresovými technikami. Je to právě stres, který jim výrazně škodí, skrze napětí autonomního nervovového systému a v důsledku nadměrné tvorby stresového hormonu kortizol.
Každá negativní myšlenka a každý průmyslově zpracovaný nekvalitní potravinářský výrobek jim ubližuje. Mají sice s námi svatou trpělivost, ta ale není nekonečná. Závěrem přímo poznatek z mé praxe a to ze speciálního testování stolice tohoto mikrobiálního společenství a jeho poruch. Při přítomnosti prakticky jakékoliv chronické civilizační nemoci, včetně onkologie, byl výsledek testu střevního mikrobiomu vždy alarmující – nízká pestrost kmenů, porucha vstřebávání živin, zvýšená propustnost střevní sliznice, zánět, občas detekce parazitární zátěže.
Neveďte válku a vyhlaste mír. Mějte rádi nejen sebe, ale i své mikroskopické přátele, dejte jim správnou potravu a netrapte je zbytečnými starostmi. Příště se můžete těšit na více specifické téma, z důvodu četnosti návštěv v mé ordinaci a častých dotazů bude tématem štítná žláza.
Otec chirurg, matka učitelka a oba velice sportovně založení. Tyto vzory a zázemí předurčili cestu Jan Vojáčka. Po gymnáziu nastoupil na lékařskou fakultu univerzity Palackého v Olomouci, ale ani přes náročnost studia neopustil dráhu sportovce a hrál fotbal za 3.ligový Uničov.
