Mitochondrie

V předchozích blogových článcích jsme nakousli problematiku „Mitochondrie“. Jde o poměrně široké a složité téma, které si určitě zaslouží, abychom se mu věnovali trochu do hloubky. Takže dnes na něj přišla řada.

Ačkoli název „mitochondrie“ může znít trošku tajemně nebo jako zaklínadlo, tak jde v přírodě o nezbytnost. Máme je my lidé, mají je zvířata a dokonce i rostliny. A ne jednu, ale miliony a miliardy. Jedná se o orgány – respektive organely drtivé většiny buněk.

Všichni víme, že naše tělo je tvořeno z buněk. Buňky se od sebe liší podle toho, zda se jedná například o kožní buňku nebo třeba o jaterní. Rozdíly jsou v jejich stavbě, velikosti, schopnosti se rozmnožovat či délce života. Nicméně téměř všechny buňky mají velmi podobnou stavbu. Mají jádro, které nese buněčnou genetickou informaci – DNA,  jejich hranice v prostoru vytyčuje buněčný obal a uvnitř něj najdeme v další buněčné organely, jako je například Golgiho aparát, Endoplazmatické retikulum, ribozomy nebo právě mitochondrie. Všechny tyto části se navzájem ovlivňují a plní životní funkce buňky.

Všechny organely buňky jsou důležité, ale proč nás tolik zajímají mitochondrie?

Mitochondrie zajišťují buňce energii. Jsou to v podstatě miniaturní továrny, které umí přeměnit živiny – cukr nebo tuk, na energii využitelnou pro buňku. Správně fungující mitochondrie produkují adenosintrifosfát, zkráceně ATP, což je palivo, na které „jede“ naše tělo. Jde o energii, kterou buňky využívají pro sebe, aby mohly fungovat a dobře vykonávat práci, kterou v organismu mají. Kromě produkce ATP se mitochondrie podílejí na celé řadě dalších buněčných a metabolických funkcí a umí regulovat apoptózu, což je buněčná smrt. Ano, právě mitochondrie mají v sobě ten „program“, který umí buňku usmrtit a proto přesným pochopením všech těchto mitochondriálních funkcí se zabývají přírodovědné obory a uplatnění výsledků těchto studií najdeme i v medicíně a to především v onkologii, regenerativním lékařství či imunologii. A je to i důvod, proč se mitochondriím věnuje i funkční medicína.

Na rozdíl od dalších organel mají mitochondrie svou vlastní mitochondriální DNA. Dlouho převládal názor, že tato mitochondriální DNA je děděná pouze po matce a ženské linii předků, nicméně v posledních letech vědecké výzkumy zjistily, že to není tak úplně pravda. Při kopírování mitochondriální DNA v zárodku nového života může docházet k chybným transkripcím nebo se tam „přimíchá“ genetická informace od otce. V tomto okamžiku může dojít ke vzniku chyb v mitochondriální DNA, což má v budoucnosti vliv na predispozice k různým onemocněním a ovlivňuje rychlost a průběh stárnutí daného organismu.

„No jo, tyhle mitochondrie už jsem zdědil…“

To, jakou DNA, včetně té mitochondriální, jsme dostali do vínku od našich rodičů, ovlivnit nemůžeme. Přesně odsud pocházejí nářky, jako jsou: „Tu cukrovku jsem zdědil po otci“, „Moje máma taky nebyla štíhlá, to je dědičné“. Ale není to tak jednoduché a zřejmé. Samozřejmě nějaké predispozice máme každý, ale značnou část z nich můžeme ovlivnit my sami a to způsobem našeho života, životním stylem, prostředím, stravou či našim psychickým rozpoložením.

Jedna věc jsou naučené rituály od rodičů. Naše složení jídelníčku, načasování konzumace jídel či návyk k pravidelnému dostatečnému pohybu okoukáváme od malička od našich rodin. I přesto, pokud tyto činnosti nejsou dobře nastavené, tak pokud má člověk chuť a vůli, je možné je změnit. Mnohdy u toho musí dotyčný překopat své vnitřní nastavení, ale pokud se chce, tak to jde.

Ale jak s tím souvisí ty mitochondrie?

Víc, než to na první pohled vypadá. Mitochondrie a zejména jejich DNA je citlivá na poškození. Poškodit ji může buď „špatné“ palivo, respektive nevhodné živiny, nebo vysoký příjem nevhodných nasycených mastných kyselin či volné radikály. Bylo prokázáno, že strava založená na přemíře jednoduchých sacharidů a nezdravých tuků ve svém důsledku vede k narušení správných metabolických dějů v mitochondriích. Naopak mitochondriím svědčí různé typy diet s omezením příjmu sacharidů a přerušované půsty. Co se volných radikálů týká, tak právě ty jsou zodpovědné za takzvaný oxidativní stres. Volné radikály mají potenciál poškozovat buňky a to včetně mitochondrií a jejich genetické informace. K jejich eliminaci v organismu slouží antioxidanty, které umí volné radikály eliminovat a tím ochránit buňky a mitochondrie před poškozením. Zdrojů, odkud se volné radikály dostávají do našeho těla je nespočet. Jde o znečištěné ovzduší, rezidua chemikálií ve vodě, v jídle, chemické látky, které jsou součástí kosmetiky nebo předmětů denní potřeby, některá aditiva v potravinách, léky nebo třeba i stres a to zejména ten dlouhodobý chronický.

Tohle všechno ruku v ruce může vést k tomu, že dojde k poškození mitochondriální genetické informace, což způsobí, že mitochondrie a buňky nebudou fungovat správně. Pokud se takovéto buňky množí, tak tuto špatnou informaci předávají i dalším budoucím generacím buněk. Ty už budou pracovat s „chybou“ a správná funkce mitochondrií bude klesat, což sebou nese komplikace jako je třeba vznik chronických metabolických onemocnění, rakoviny či dřívější nástup projevů stárnutí.

Jak tedy mohu své mitochondrie chránit?

Pro své mitochondrie toho můžeme udělat poměrně dost. Jde především o to, abychom co nejvíce oddálili jejich poškození. Tím nejenom zlepšíme svůj zdravotní stav a snížíme predispozice k řadě nemocí, ale také můžeme oddálit stárnutí našeho organismu. Jak na to? Zde je několik doporučení:

• Vyhněme se zbytečné chemii v jídle. Ať už jde o zpracované výrobky, polotovary nebo přidané aditiva na chemické bázi.
• Preferujte potraviny, které nejsou chemicky ošetřené.
• Živočišné produkty by měly pocházet ideálně z BIO produkce nebo lokálních chovů. Mléčné výrobky pocházející z mléka krav, které se pasou na trávě, obsahují lepší složení mastných kyselin.
• Omezme konzumaci nasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem a to zejména kyselin palmitové a stearové. Nasycené mastné kyseliny jsou do jisté míry pro organismus nezbytné, nicméně jejich přemíra může způsobovat problémy (nejenom) mitochondriím.
• Omezte příjem cukru a škrobů.
• Vyzkoušejte si přerušovaný půst.
• Vitamíny a potravní doplňky vybírejte ty, které jsou na přírodní bázi a neobsahují žádné aditiva, jako jsou kupříkladu protispékavé látky, konzervanty, barviva či bělidla.
• Užívejte antioxidanty. Ty jsou přirozeně obsaženy v široké škále ovoce, zeleniny, ale i bylin. Zajímavou v tomto směru jsou i byliny a houby, které řadíme do skupiny adaptogenů. Jde například o ženšen, rozchodnici čínskou, schizandru, zázvor nebo třeba reishi či shitake.
• Vyhněte se různým osvěžovačům vzduchu či vonným svíčkám na chemické bázi. Mnohem lepší alternativa je difuzér a esenciální aromatické oleje.
• Hýbejte se pravidelně, dostatečně a na čerstvém vzduchu. Je to trochu taková mantra, kterou opakujeme poměrně často, takže něco na tom opravdu bude 
• Buďte v dobré náladě a eliminujte chronický stres. S tím vám může pomoci pravidelný pohyb, aromaterapie, ale i vyvážená strava, probiotika a omega 3 mastné kyseliny.
• Vyzkoušejte terapii červeným světlem. Jde o unikátní metodu, kdy se využívá červeného světla o krátké vlnové délce, které je schopno proniknout až 5 cm pod kůži a stimuluje mitochondrie, čímž zlepší jejich výkon. Mitochondrie pak produkují více energie, kterou mohou využít pro své potřeby a svou „údržbu“ a stejně tak tuto energie použije i jejich mateřská buňka na své „opravy“ a prodlouží se také její životnost. Terapii červeným světlem nabízíme i u nás na klinice a objednat se můžete zde https://ifmv.cz/terapie-cervenym-svetlem/
• Eliminujte čas strávený ve znečištěném prostředí. Jedná se zejména o ty, kteří bydlí ve městech nebo v oblastech se špatnými rozptylovými podmínkami. V takovém případě je fajn si domů pořídit čističku vzduchu, cvičit doma nebo třeba ve fitcentru. A samozřejmě pokud je ta možnost, tak častěji jezdit na výlety někam za město nebo do hor.

Správné péči o mitochondrie se věnujeme na naší klinice i v rámci Anti-aging programu, který je individuální a každému ho „ušijeme“ přesně na míru na základě jeho stavu organismu. Pokud se o našem Anti-aging programu chcete dozvědět více, tak informace najdete zde http://ifmv.cz/anti-aging/

Literární přehled

1. POLOVINA, Eirini-Slavka, Maria-Eleni PARAKATSELAKI a Emmanuel D. LADOUKAKIS. Paternal leakage of mitochondrial DNA and maternal inheritance of heteroplasmy in Drosophila hybrids. Scientific Reports[online]. 2020, 10(1). ISSN 2045-2322. DOI: 10.1038/s41598-020-59194-x [GoogleScholar] [PubMed]
2. SULLIVAN, E Madison, Edward Ross PENNINGTON, William D GREEN, Melinda A BECK, David A BROWN a Saame Raza SHAIKH. Mechanisms by Which Dietary Fatty Acids Regulate Mitochondrial Structure-Function in Health and Disease. Advances in Nutrition[online]. 2018, 9(3), 247-262. ISSN 21618313. DOI: 10.1093/advances/nmy007 [GoogleScholar] [PubMed]
3. OLIVEIRA, Ashley N. a David A. HOOD. Exercise is mitochondrial medicine for muscle. Sports Medicine and Health Science[online]. 2019, 1(1), 11-18. ISSN 26663376. DOI: 10.1016/j.smhs.2019.08.008 [GoogleScholar] [PubMed]
4. HASAN-OLIVE, Md Mahdi, Knut H. LAURITZEN, Mohammad ALI, Lene Juel RASMUSSEN, Jon STORM-MATHISEN a Linda H. BERGERSEN. A Ketogenic Diet Improves Mitochondrial Biogenesis and Bioenergetics via the PGC1α-SIRT3-UCP2 Axis. Neurochemical Research[online]. 2019, 44(1), 22-37. ISSN 0364-3190. DOI: 10.1007/s11064-018-2588-6 [GoogleScholar] [PubMed]

QU, Changbo, Jaap KEIJER, Merel J.W. ADJOBO-HERMANS, Melissa VAN DE WAL, Tom SCHIRRIS, Clara VAN KARNEBEEK, Yihang PAN a Werner J.H. KOOPMAN. The ketogenic diet as a therapeutic intervention strategy in mitochondrial disease. The International Journal of Biochemistry & Cell Biology [online]. 2021, 138. ISSN 13572725. DOI: 10.1016/j.biocel.2021.106050 [GoogleScholar] [PubMed]